Oldřichův dub a Boženina studánka v Peruci aneb místo jedné velké lásky

Oldřichův dub patří k největším stromům České republiky. Jeho mohutnost Vás uchvátí ve chvíli jakmile ho spatříte. Jako strážce tu stojí už stovky let a tiše pozoruje život kolem. On sám pamatuje i vzplanutí lásky mezi Oldřichem a Boženou.

 Ústecký kraj, okres Louny, GPS lokace: 50°20'45.275"N, 13°57'45.961"E

Popis

Tento ohromný strom v současné době dosahuje výšky okolo 31 metrů a obvod kmene v prsní výši je okolo 760cm u paty stromu pak neuvěřitelných 970cm. Kmen se ve výšce 5ti metrů dělí na 3 kosterní větve. Dub byl uznán jako Památný strom. Do jeho bezprostřední blízkosti se nesmí a jeho ochranné území je vymezeno obvodem koruny. Kmen stromu je v dnešní době dutý a zažil hned několik pokusů o zničení.

Od historie k současnosti

Stáří stromu se odhaduje na 1000 let. Tento obr toho ve své historii moc nemá, prostě tu rostl a rostl a rostl. Za svůj život však byl svědkem jedné z nejvýznamnějších událostí a to té, kdy Oldřich poznal Boženu. Od té doby se mu také říká Oldřichův dub. Nedaleko Oldřichova dubu stával i o něco menší dub Boženin, ten však v dnešní době už zde nenajdeme.

V roce 1991 byl strom ošetřen a provedena konzervace. V letech 1993 a 1995 byla dutina stromu vypálena vandaly, naštěstí strom přežil. Roku 1997 byla proto provedena další odborná sanace, ošetřeny vzniklé škody způsobené požárem. O čtyři roky později v roce 2001 byla upravena bezpečností vazba a odlehčovalo se větvím. Roku 2008 pak byly odstraněny suché větve a zkontrolována vazba. Naposledy byl zatím kontrolován 27. května 2011 za přítomnosti odborníků a místních organizací vypracován odborný posudek a plán na ošetřování stromu po dobu dalších 20ti let.

 

Příběh Oldřicha a Boženy

Setkání Oldřicha a Boženy - olejmalba

Není žádným tajemstvím, že Oldřichův dub je spojen s českými dějinami a objevuje se už v Dalimilově kronice. Pověst hovoří o setkání a velké lásce knížete Oldřicha z rodu Přemyslovců a prosté, načež půvabné pradleny Boženy. K setkání mělo dojít někdy  roce 1002 právě pod Oldřichovým dubem, někteří místo jejich setkání přisuzují k místu nynější Boženiny studánky. Oldřich byl ženat s Jutou a Božena vdaná, ale to jim nemohlo v lásce zabránit. Z jejich vztahu krátce na to vzešel syn Břetislav I., díky kterému nevymřel rod Přemyslovců po meči. Tehdejší Oldřichova žena byla totiž neplodná, takže ztratila své postavení. Dopadla ještě dobře, protože v té době neplodné manželky vyhnat nebo dokonce zabít. Po Jutině smrti si Oldřich Boženu vzal za ženu. Bývalého manžela Boženy vyplatil Oldřich nemalou částkou, aby se lépe smířil s tím, že přišel o manželku. Než se vzali, tak byl jejich syn považován za levobočka a neatraktivního ženicha pro šlechtičny. Břetislav si dokázal poradit a unesl si pro sebe roku 1021 z kláštera Jitku, dceru bavorského velmože. Oženil se s ní a rod Přemyslovců pokračoval Spytihněvem.

Boženina studánka

Boženina studánka 1903 Zdroj: www.fotohistorie.cz

Jak už jsem zmiňovala, tak někteří tvrdí, že přávě zde prala Božena prádlo, když spatřila udatného Oldřicha. To, že i mě přijde pravděpodobnější, že to bylo pod dubem, kde teče potok už o něčem svědčí. =D Netuším, jak to tu vypadalo dříve, ale pseudogotická studánka se nachází přímo pod zdmi zámku a po lesu v okolí ani památky, když se to stalo při Oldřichově návratu z lovu. Každopádně je to nádherné místo, které stojí za návštěvu, voda je krásně čistá a pekelně studená.

Moje cesta do Peruce 

 

Pokud se rozhodnete pro stejný okruh jako my, tak zaparkujete u silnice nedaleko Oldřichova dubu. Už když jsme scházeli po silnici dolu a viděla jsem ohromný strom byla jsem "učarována". Po příchodu pod jeho ohromnou korunu jsem mu div málem nesložila poklonu. Zní to divně co, ale měla jsem před tímto dubem opravdu respekt. Prohlížela jsem si ho ze všech stran do každého jeho detailu. Poctivě načetla informační cedule a kdyby hned vedle dubu nevedla silnice, tak je tu báječný klid. 

Nenechavá touha po něčem dalším ostatních nás zavedla ke dvou rybníčkům, které jsou nad dubem kaskádovitě pod sebou. Horní rybník mě učaroval a čekala jsem, kdy po mně sáhne vodník z Erbenovy Kytice. 

Rybníku i přes úžasně tyrkysovou vodu nebylo vidět na dno. Pouze odnikud vystupovaly až ke hladině provazy řas.

No když už jsme překonali převýšení k rybníkům, tak proč nepokračovat dále, že? Další strmé stoupání nás dovedlo až k Boženině studánce, samozřejmě jsem si musela sáhnout, jak je voda studená a věřte, že opravdu dost.

Naším nejvyšším bodem cesty byl zámek, který je následníkem hradu ze 13.století z kterého zbylo už pouze sklepení a románské zdivo. Do finální podoby se zámek dostal v 18. století, kdy byl barokně a rokokově upraven a v jeho okolí vybudován zámecký park. Dnes je zámek ve vlastnictví městysu Peruc. V zámku se nachází pamětní místnost Emila Filly, který zde pobýval. V současné době bohužel uzavřena, protože byla vykradena. V Peruci najdete strašně moc míst, které se jmenují právě po Emilu Fillovi. 

Ale naše cesta vedla jinam a to do Muzea české vesnice. Muzeum se nachází v bývalé barokní sýpce z roku 1876. Vstupné je zanedbatelné a expozice báječná. Muzeum jo rozděleno do 3 pater. A i já ve svých 20ti letech jsem si zavzpomínala při některých vystavených věcech. Paní v okýnku je velmi milá a je možné zde zakoupit i mnoho propagačních materiálů včetně turistických známek a vizitek. 

Cestou k autu jsme se prošli zámeckým parkem, kam bych jen přidala více laviček a hurá do auta, jedeme dále...